Inženýrské sítě a komunikace

Stabilizační frézy

Stabilizační frézy jsou stroje, které se používají pro ke zpracování hornin za účelem zlepšení jejich mechanických vlastností - stabilizaci. Jsou umístěny na kolovém podvozku s pohonem všech kol a s možností řídit všechny nápravy. Díky tomu jsou zajištěny dobré manévrovací schopnosti stroje. Pracovním nástrojem je fréza složena z rotoru, na kterém jsou po obvodu připevněna kladiva s hroty. Umístěna je mezi nápravami a je zakrytována.

Rotací dochází pomocí kladiv k rozpojování horniny v tloušťce až 550 mm. V prostoru frézy se hornina rozbíjí na menší části a zároveň je míchána s pojivem, které se dávkuje do komory. Následně je kontrolovaně ukládána. Frézování předchází rozbor zeminy na základě, kterého se určí druh a množství pojiva přidávaného do komory. Dávkování pojiva lze ovlivnit i rychlostí pojezdu.

Používají se pro úpravu nenosných zemin, zejména pro zvýšení únosnosti a odolnosti proti zatížení. Nejčastěji se používají sypká pojiva a to nehašené vápno, cement a další. Využívají se především pro stavbu silnic, dálnic, cyklostezek, cest pro zvýšení únosnosti podkladní vrstvy. Při použití stabilizačních fréz není nutné neúnosnou zeminu vytěžit a nahradit jinou únosnou zeminou.

Lze je použít i na frézování silnic při rekonstrukcích pro vytvoření podkladní vrstvy.

Betonárny

Pro výrobu betonové směsi na cementobetonové kryty vozovek se nejčastěji využívá dvoustupňových betonáren. Dvoustupňové (horizontální) betonárny se skládají ze dvou stupňů, které jsou umístěny vedle sebe. V prvním stupni jsou zásobníky, dávkovací zařízení a váhy. V druhém stupni jsou míchačky. Většinou jsou snadno demontovatelné a přemístitelné. Jednou z výhod je, že druhý stupeň s míchačkami lze oddělit a umístit do větší vzdálenosti. Tohoto se využívá u mobilních betonáren, které se používají k výrobě betonové směsi přímo na staveništi a po dokončení stavby je lze přesunout na jiné staveniště. Zásobníky kameniva jsou často umístěny v úrovni terénu (např. hvězdicovitá skládka), což umožňuje dosažení nižších investičních nákladů.

Finišery pro ukládku cementobetonových krytů vozovek

Finišery pro ukládku cementobetonových krytů, se používají při výstavbě dálnic, letištních ploch a dalších komunikací. Finišery pracují kontinuálně a provádějí následující úkony: rozprostírání, hutnění, uložení výztuže do spár, zarovnání a uhlazení povrchu čerstvého betonu. V současné době se používají hlavně bezbočnicové systémy, výhodou oproti bočnicovým systémům s bočnicemi kotvenými do terénu, je že bočnice jsou kluzné a jsou součásti finišeru.

Finišery se pohybují pomocí pásových podvozků a rychlost pojezdu je velmi nízká. Betonová směs dopravována nákladními automobily a je vysypávána na podkladní vrstvu před finišer. Směs je výráběna v betonárnách a jelikož se jedná o suchou směs tak je dopravována nákladními automobily. Nejprve je směs rozhrnována na pracovní šířku šnekovým rozhrnovačem, následně je ponornými vibrátory hutněna, konstantní výšku zajišťuje zarovnávací deska. Šířka pokládaného cementobetonového krytu může být 2 až 17 m. Maximální výška vrstvy může být až 500 mm.

Většinou se cementobetonový kryt pokládá ve dvou vrstvách (podkladní a obrusná), a to pomocí dvou finišerů pracujících za sebou v určitém rozestupu. Do první vrstvy je hned za finišerem vkládána kluzná ocelová výztuž (trny). Obrusná vrstva je za finišerem hlazena hladícími lištami, případně se používá zdrsnění vlečením juty nebo se používá technologie vymývaného betonu.

Beranění nebo protlačování s otevřeným čelem

Zatlačování potrubí s otevřeným čelem do zeminy může probíhat pomocí beranění nebo protlačování. Protlačování se používá pouze u kratších délek a je méně časté. Beranící energie je vyvolána stlačeným vzduchem, mechanicky nebo hydraulicky. Zemina, která se beraněním dostane do potrubí se odstraňuje šnekovým dopravníkem, vyplachuje vodou nebo pomocí stlačeného vzduchu. Odstraňování zeminy probíhá cyklicky nebo kontinuálně. 

Používá se pro podcházení terénních nerovností, hrází a silničních nebo železničních náspů. Tato technologie je použitelná pro všechny typy zemin, kromě bobtnavých jílů a příliš vodou nasycených zemin. Maximální průměr potrubí je 500 mm. Výhodou je rychlost provádění a nevýhodou mohou být rázy vznikající při beranění, které mohou mít špatný vliv na okolí.

Beranění s uzavřeným čelem

Horizontální beranění s uzavřeným čelem je technologie, při které je potrubí zatlačováno do zeminy pomocí beranící energie. Beranící energie je zajištěna pomocí stlačeného vzduch, mechanicky nebo hydraulicky. Pro provádění prací je nutno nejprve vykopat startovací a cílovou jámu. Půda je roztlačována pomocí speciálně upraveného čela.

Používá se pro podcházení terénních nerovností, hrází a silničních nebo železničních náspů. Tato technologie je použitelná pro všechny typy zemin, kromě bobtnavých jílů. Maximální průměr potrubí je 500 mm. Výhodou je rychlost provádění a nevýhodou mohou být rázy vznikající při beranění, které mohou mít špatný vliv na okolí.

Horizontální vrtání

Horizontální vrtání se dělí na vrtání s pilotním vrtem a směrové vrtání (HDD - Horizontal Directional Drilling).

• Horizontální vrtání s pilotním vrtem
  • je potřeba vykopat startovací a cílovou jámu
  • nejprve je proveden pilotní vrt
  • v případě že byl vrt správně zaměřen, rozšíří se na požadovaný průměr horizontálním vrtáním:
    
    • vrtání se většinou kombinuje se zatlačováním potrubí
    • vrtná hlava vytváří prostor pro zatlačování potrubí, které je zatlačováno pomocí tlačného zařízení
    • vyvrtaná zemina se odstraňuje pomocí šnekového dopravníku
    • pohon vrtné hlavy je zajištěn ze startovací jámy přes šnekový dopravník
  • použití:
    • instalace potrubí pro vedení plynu, kanalizace a vody na krátké vzdálenosti 
    • lze použít ve všech zeminách, kromě nesoudržných zemin
    • Ø vrtu až 800 , max. délka vrtu 60 - 90 m
    • výhodu jsou nízké náklady při špatném zaměření vrtu
    • nevýhodami jsou vyšší pracnost a nižší rychlost provádění prací

 

• Horizontální směrové vrtání - HDD
  • nejdříve se provede pilotní vrt 
  • u nesoudržných zemin se odtěžení provádí hydromechanicky pomocí trysek na vrtné hlavě
  • u skalních hornin se odtěžení provádí pomocí vrtáků
  • pozice vrtné hlavy se zjišťuje vysílačem, následně se provede změna směru vrtání natočením vrtné hlavy
  • po provedení pilotního vrtu je vrt z druhé strany rozšířen pomocí rozšiřovací hlavice
  • lze použít i na velké vzdálenosti až stovky metrů
  • používají se pro inženýrské sítě, kde není nutné zajistit velmi přesný spád a rovinnost vrtu
  • lze použít ve všech zeminách, kromě nesoudržných zemin
  • výhodami jsou vysoká rychlost vrtání a jednoduchá manipulace a flexibilita
  • nevýhodou je problém při změně směru vrtání, kdy dochází ke zvlnění vrtu